V roce 2011 jsem poprvé nahlédla do tajů kreslení vzorů na paličkování na počítači – zúčastnila jsem se kurzu kreslení v programu knipling s jeho autorkou, Petrou Pönisch. Kurz se konal v Uffenheimu u Marianne Geißendörfer a zúčastnila se ho i moje sestra Irena Ring. První šok pro mě představovalo kreslení tzv. technických výkresů s využitím několika určitých barev. O belgickém barevném kódování jsem tehdy ještě vůbec nic nevěděla…
Program má své limity, není kdovíjak uživatelsky přívětivý (mně například dost zásadně chybí ikonka „Zpět“), není nijak zvlášť intuitivní – nicméně, technika se tak rychle vyvíjí a my na ni klademe stále vyšší a vyšší nároky, takže je pro vývojáře jistě nesnadné udržet krok. Údajně v dnešní době už ani není ke koupi a neexistuje pro něj podpora, takže kdo ví, jak dlouho mi ještě bude v počítači fungovat.
Používám ho ale dodnes v situacích, kdy je to smysluplné. Bez ohledu na to, že dnes už mám k dispozici i profesionální grafický tablet s aktivním perem, se kterým se kreslí pohodlněji než s myší, stejně obvykle začínám s obyčejnou tužkou a papírem.
Nejčastěji si vytvořím prvotní návrh tužkou, na něm pak krajku upaličkuji, rozpíchaný podvinek oskenuji, obrázek nahraji do programu knipling a v něm obtáhnu a srovnám kontury, vyznačím místa, kam jsem píchla (to často lépe odhadnu přímo na podušce než při kreslení). Protože se jedná o vektorové kreslení, výsledek je velmi úhledný i při značném zvětšení nebo po nejrůznějších manipulacích.
Program počítá s použitím belgického barevného kódu (viz moje přednáška v Muzeu krajky ve Vamberku), kreslit se v něm dají jak podvinky, tak i technické výkresy (barevně).
Obrazovka v programu knipling:
