Na Mezinárodním setkání krajkářek ve Vamberku jsem obdivovala (mimo jiné) stánek delegace z chorvatské Lepoglavy – s tím, že bych se tam jednoho dne ráda podívala. Ani jsem nedoufala, že se mi přání splní tak brzy.
Festival v Lepoglavě byl sice takový komornější než třeba ten ve Vamberku nebo kongresy, které navštěvuji v Německu, zato ale takový pohodový, poklidný. Odehrával se v prostorách pavlínského kláštera, který zde byl založen již kolem roku 1400. Stal se centrem vzdělanosti a v 17. století v něm vznikla první chorvatská univerzita. Následně v něm byla zřízena věznice, která byla později přestěhována do sousedních modernějších budov a klášter byl v roce 2000 navrácen církvi. Je značně zdevastovaný a prochází postupnou rekonstrukcí. O to fotogeničtější prostory pro výstavu krajek poskytuje.
Moje „úlovky“ z festivalu:
V jednotlivých místnostech byly k vidění překrásné krajky vytvořené mnoha různými technikami: tedy nejen paličkované (viz také Výzva krajkářské školy v Idriji), ale také šité (viz také článek o šitých krajkách z ostrova Pag), síťované, frivolitky, Margaretina krajka, krosienky, krajky vytvářené na U-jehlicích – tuto techniku jsem viděla naživo naposledy tak před 40 lety. Hlavním hostem festivalu byla Belgie – v jedné větší místnosti byly k vidění práce, které jsem už obdivovala na kongresu v Německu, a byl tu i pán, který paličkuje svůj obří ubrus a kterého při práci na tomto veledíle sleduji již několik let.
Na nádvoří kláštera byla připravená spousta zajímavých aktivit pro děti, školačky zde v sobotu předváděly paličkování. A v neděli se tu konalo společné paličkování. Před klášterem byla u příležitosti 30. výročí festivalu odhalena socha krajkářky. V kulturním domě bylo možné kromě krajek zhlédnout i tematickou filatelistickou výstavu (podívejte se také na fotografie z podobné výstavy v Gorizii).