Návštěva strojní vyšívačské dílny v německém Plavně. Naprosto fascinující zážitek.
Zde je k dispozici krátké video, natočené v této dílně.
Saské město Plavno (Plauen) leží nedaleko našich západních hranic. Plavno proslavila tzv. plavenská krajka (v originálu Plauener Spitze) – jedná se o krajku vyšívanou strojem, případně ještě leptanou (v tom případě se vyšívá na podklad, který se posléze vyleptá, takže zbyde pouze vyšitá vrstva).
V centru města se v budově radnice nachází muzeum plavenské krajky, které představuje její vývoj, způsoby její výroby a také její současnost – v tomto oboru je možné se ještě dnes také vyučit, ať už se zaměřením na obsluhu, resp. programování (dnes samozřejmě již supermoderních) vyšívacích strojů, nebo na výtvarnou stránku, tedy navrhování vzorů výšivek.
Ukázková vyšívačská dílna (www.schaustickerei.de) přináší fascinující pohled do historie a současnosti strojního vyšívání krajek. Uvnitř celkem nenápadné vilky návštěvníkům nejprve živě předvedou několik typů šicích, resp. vyšívacích strojů. Každý z nich se hodí pro určitý typ výšivky – na některém se k sobě sešívají části deček z leptané krajky, jiným se vyšívají celoplošné výšivky, další, nesmírně komplikovaný stroj, který se ovládá nohama i oběma rukama, vyšívá na látku klikaté obrazce řetízkovým stehem…
Součástí prohlídky je také dílna, umístěná na zahradě za vilkou. Průvodce provede návštěvníky přibližně 150letou historií vývoje strojního vyšívání. Všechny vystavené stroje jsou plně funkční a průvodce je postupně uvádí do chodu, přičemž návštěvníkům vysvětluje a předvádí, jak fungují a jak se vyvíjely v čase.
Zatímco ručně vyšíváme na vodorovně umístěném podkladu, jednou jehlou, ve stroji je podkladová látka napnutá svisle a naopak jehly (může jich být několik stovek, podle vzoru) procházejí vodorovně – stroj si je skrz podkladovou látku podává z jedné strany na druhou. Proto má jehla také ouško uprostřed a špičky na obou koncích. Navlékání jehel, které se vkládaly do tohoto stroje, měly původně na starosti děti. Posléze byl vynalezen stroj, který navlékání jehel převzal.
Stroj sice dokázal vyšívat několik desítek motivů současně, přesto musela jeho obsluha na každý jednotlivý steh najet na předloze a pak jeho vyšití tlačítkem nebo pákou spustit. Předloha má formu technického výkresu v poměru 6:1 vůči výsledné krajce a je na ní zakreslený každý jednotlivý steh. Obsluha stroje tuto předlohu steh za stehem „objíždí“ a stisknutím tlačítka nebo páky přenáší stehy do stroje. Vyšití jednoho motivu samozřejmě obnáší přenesení stovek až tisíců stehů a velmi důležitá je při tom přesnost.
Jak vývoj postupoval, podařilo se pořadí stehů zakódovat do prešpánového pásu – v podstatě předchůdce děrných štítků. Průvodce návštěvníkům předvede jak stroj, který vyšívá podle tohoto „programu“, tak i stroj, s jehož pomocí se tyto pásy s programy vytvářely.
Expozice sice zahrnuje také moderní, počítačem řízený stroj, ale osobně bych za největší poklad považovala zejména tucty vzorníků, plných ukázek původních vzorů. Strojně vyšívané a leptané krajky sice původně vznikly ve snaze napodobit krajky ruční, zrychlit a zlevnit jejich výrobu (a tím vlastně připravit ruční krajkářky o výdělek), ale s odstupem mnoha let se strojem vyšívané krajky mohou naopak stát určitou inspirací pro ruční výrobu krajek a určitě není na škodu věnovat jim pozornost. Dokonce se na toto téma již na trhu objevila publikace – Inspiration Maschinenspitze (Verein Klöppeln und Textile Spitzenkunst in Österreich, www.kloeppel-verein.at).
Článek k tomuto tématu jsem publikovala v časopise Krajka 2/2019.