Německý krajkářský svaz vyhlásil pro rok 2025 závažné a obtížné téma: „Tolerance a porozumění v interkulturní společnosti“. V některých materiálech byla navíc uvedena „multikulturní společnost“. Těžko soudit, co si pod tím v jednom nebo ve druhém případě zadavatel vlastně představoval… Prací bylo odevzdáno pouze devět, což je méně než polovina obvyklého počtu.
Chtěla jsem se úplně vyhnout takovým těm politicky korektním ztvárněním. Předpokládala jsem, že jiní účastníci odevzdají nějaké ty duhy, postavičky v nejrůznějších barvách nebo náboženské symboly – a to všechno mezi odevzdanými (a oceněnými) pracemi nakonec skutečně bylo.
Moje práce nese název „Každý dílek se počítá“ a chtěla jsem jejím prostřednictvím sdělit, že na tomto světě má každý člověk své místo a je na něm, jak ten svůj život naplní, jestli svůj potenciál využije, nebo ne. Současně ale nesmí ubírat prostor ostatním a omezovat jejich práva. Jedině v okamžiku, kdy ty jednotlivé dílky drží pohromadě, může vzniknout stabilní a pevná struktura (proto se každý dílek počítá). Odkazovala jsem na spolupráci, soudržnost, život jako takový (proto ten květ života). Zcela bez ohledu na barvu kůže, původ, náboženské přesvědčení a cokoliv podobného… Já tedy nevím, ale tím, že ztvárním symboly několika náboženství nebo krajku zpracuji v některých barvách lidské kůže, přiznávám, že lidi podle těchto kritérií třídím a že některé úplně ignoruji. Ne?
Jak se ukázalo později, moje krajka získala ocenění „Publikumsliebling″, tedy cenu publika (bude mi předána na slavnostním zahájení příštího kongresu), a navíc je prodaná ;-).
