Na soutěž do italského Zagarola jsem upaličkovala tento nevelký čtvereček. Práci jsem odeslala a vypustila z hlavy. Dokonce jsem si nedopatřením vymazala i fotografie z fotoaparátu, zapomněla jsem, že je tam mám. O to větší bylo mé překvapení, když jsem dostala e-mail s oznámením o 1. místě v soutěži.
Další fotografie jsem umístila do této galerie.
Při navrhování tohoto „díla“ jsem vycházela z nákresů a vzorečků, které jsem vytvořila během kurzu páskové krajky s Riet Delescen-van Rijsewijk, když jsme probírali výplně ruské páskové krajky. Už tehdy jsem si všimla, že některé motivy jako by vytvářely 3D efekty.
K tomuto nápadu jsem se letos vrátila, nakreslila jsem si tři varianty, nechala jsem svou rodinu hlasovat, která z nich je „nejvíc 3D“, a tu jsem pak upaličkovala.
Za několik týdnů dorazila vrácená krajka, diplom, potvrzení o účasti, věcná cena a dokonce i finanční odměna.
Odůvodnění poroty:
A ještě většího překvapení jsem se dočkala o dalších několik týdnů později, v polovině července, kdy jsem na stránkách paní Proškové hledala adresu, kam poslat svoje Listy na strom snů (na krajkářské slavnosti v německém Annaberg-Buchholz). No a do oka mi padl nadpis nového příspěvku v jejím blogu: Zagarolo. Protože jsem v Zagarolu před časem také byla, článek jsem si přečetla. A hodně jsem se pobavila, když jsem se dozvěděla, že o mém umístění v soutěži nevědomky rozhodla právě paní Prošková! Více přímo zde.